Dnešní den se moc povedl. Dopoledne jsem se tak různě flákala, byla na pc, jedla, jen trochu něco uklidila... A pak mě něco napadlo.
Proč se válet celé prázdninové dny, když je právě teď čas podniknout něco akčního?
A tak píšu Kiki, jestli nedorazí, ta že nemůže, tak Píšu Pétě, která že jo, a tak se to semlelo, že ve třičtvrtě na čtyři jsem čekala s Davčou na kole a Kájou na motorce na přijíždějící zelenou smrdutou Karosu, která se rozhodla jednou za čas zavítat do naší vísky.
Pétě to narozdíl od Karosy moc slušelo. Vydali jsme se všichni směr oprýskaný domeček. Karel počal trucovati, tak mu byla zabavena motorka a následně byl posazen na ramena jeho náhle méně přísné, situací ovlivněné sestry. Cesta k oprýskanému domku uběhla rychle, aby ne, když je to taky kousek, že jo.
S Péťou jsme se jaly hovořiti a hovořiti. Došli jsme dom a Klárka byla nadšená. Potom jsme se rozhodli, že uděláme skupinovou výpravu "kam až dojdeme" ve složení Péťa, Klárka, vozík, Zuzka, dlouhé lano, pes Diana a krabička Kinder čokolády. Ke skupině se přidala kočka Tlapka a Klárčino malé miminko, které bylo, chudinka, připoutáno na Klárčině klíně a s bosýma nožičkama vyjelo vstříc dobrodružstvím lesa.
Procházka byla pěkná, akorát krabička čokolády to nepřežila. Ani kočka Tlapka nebyla po návratu spatřena. Už se stmívalo. Doma jsme si zahráli (já, Péťa a Dáda) hru, kterou jsme s Davčou včera a dneska vyráběli (něco na způsob stopovačky). A pak večeře, klábosení, křížovka, klábosení, ukázka domečku, klábosení, klábosení a vyprovození Péti na náves k autu, kde na ni čekal táta.
Bylo to hezké, Péťo, díky!!! :)
0 komentářů:
Přidat komentář