O školní rutině

Škola, škola, škola...

Zabírá nějak moc času, no ne?

Tím nemyslím, že souhlasím s názorem většiny studentů, že nejlepší by bylo učit se o víkendu a v týdnu mít volno. Čas, který trávíme ve škole jakožto v budově, se mi zdá celkem přiměřený (chodím tam snad abych se něco naučila, ne ...). Jenže pak člověk přijede domů a zase ho čeká učení, úkoly, popřípadě výkresy. Jasně, můžu se na to vybodnout. Základkou jsem prošla se samými jedničkami tímto stylem (ach, zlaté to časy!) - úkoly nedělám, nemusím se učit, stačí, co pochytím v hodině. Ale tak to tu nechodí. Kdo se nepřipravuje, nemusí tam vůbec být, že...

Jenže kolik času zabere "škola" doma? Docela dost. Popravdě už jsem si zvykla. Byl to těžký přechod, ale zvykla jsem si. Dokonce až moc a to je to, o čem chci dnes psát.

Je to rutina. Studentík přijde do školy, něco nového se dozví a možná že i zapamatuje. Přijde domů a narychlo dodělává resty na zítřek, které měly být dávno vyřešeny (viz článek o Prokrastinaci). Povzdechne nad haldou nedopsaných sešitů z dob, kdy ústav nenavštěvoval. Vzpomene si na zítřejší test ze stavební mechaniky či jiného podobně ohavného předmětu (ne že by se stavební mechanice něco vyrovnalo), pronese pár vybraných slov a jde spát, neboť je znaven.

Zítra máme kvůli přijímacím zkouškám ředitelské volno (no ne, už je to rok, co jsem skrčená v první lavici pozorovala nepříliš útulný interiér nepříliš útulné třídy a nervózně cvakala propiskou čekajíc na ten velký strašidelný dvojlist!). Říkám si: Skvělé! Prodloužený víkend a nemusím se nic učit!

Jenže... Přestože trpím prokrastinací, jak už jsem zmiňovala, hádejte, co dělám. Pracuju na složitém výkresu na pátek. Protože prostě na zítřek nejsou žádné resty. Pochopte, na PÁTEK! Toho času ještě...

Nějak neumím z té rutiny vypadnout. Je čtvrtek večer, nikoliv pátek večer, kdy se nic nedělá. Ve čtvrtek večer se maká.

To mi povězte, kolegové prokrastinanti (zda se to tak píše jsem líná hledat), je tohle normální?

Beztak se zítra vzbudím v šest :-)