Putování po Francouzsku - den druhý

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych naťukala další část mé ságy.

Den druhý a třetí se mi velice slévají. Vlastně se mi slévají dohromady všechny dny, ale nějak to do kupy zkusím dát. Tyto dva dny jsou navíc poznamenány úplným nedostatkem baterií do fotoaparátu, takže z těchto dvou dnů nemám žádnou fotodokumentaci.

V autobuse se tedy moc dobře nespalo. Když už jsem ale kolem šesté hodiny ranní tvrdě usnula, mělo to děsivý dopad - probrala jsem se v centru Paříže. Přišla jsem určitě o moc hezké výhledy na moc hezké město. Zahaleno do podzimní barevné roušky vypadalo ještě impozantněji, než jsem si představovala. Všichni se vykláněli ze svých zajisté prosezelých sedaček do uličky a snažili se najít co nejlepší flek na umístění a následné použití fotoaparátu. Já jsem prozatím měla jenom telefon, ale snažila jsem se taky. Projižděli jsme studeným, sychravým, ale krásným centrem města lásky. Moje fotografie v telefonu byly pouze studené a sychravé.

Viděla jsem poprvé v životě tu obrovskou ocelovou věž. Trochu okázalé na to, že to byl jen exponát Světové výstavy, pomyslela jsem si. Je větší, než jsem si představovala a taky ocelovější, než jsem si představovala. Na její vrcholek jsme neviděli, neboť se skrýval v šedých oblacích. Viděla jsem Vítězný oblouk, parky, proslulé bulváry s drahými luxusními butiky. Viděla jsem typicky francouzsky oděné obyvatele, vždy elegantně, vždy upraveně, vždy důstojně. Viděla jsem pána na kole s francouzským knírkem pod nosem a francouzskou čepkou na hlavě, jak rozváží francouzské bagety. Viděla jsem architektonické skvosty.

Jenže než jsem se stačila z té vší sychravé a trochu i ponuré krásy vzpamatovat, už jsme byli zase na dálnici a pokračovali jsme, směr Normandie.

Další ohromný zážitek byl přejezd a s/zhlédnutí (dodnes se s tím peru) nádherného mostu přes Seinu. Řeka to vskutku široká. Most vskutku impozantní. Od paní zástupkyně jsem se dozvěděla, proč nájezd vypadá trochu jako horská dráha - v těchto zeměpisných šířkách a délkách se nevyskytují tolik námrazy na vozovce, proto můžu být sklon mostu větší a mohou pod ním projet i velké nákladní lodě. Tento most byl most visutý, už si bohužel nevzpomínám na jeho jméno. Ale vzpomínám si na jméno dalšího mostu, Pont de Normadie.

Kabelový most, snad ještě dokonalejší a více dechberoucí. Jeho dva nosníky ve tvaru obráceného Y váží dohromady 40 000 tun. Jeden nosník tedy váží zhruba stejně, jako dvě Eiffelovy věže. Nosníky se tyčí do výše 215 metrů a délka tohoto mostu je 856 metrů. Řadí se tak mezi deset největších mostů světa, a zároveň se pyšní prvním místem v kabelových mostech na světě.

Jedním z dalších bodů zastávky bylo malé přístavní městečko těsně za mostem Pont de Normandie.  Tam jsme se byli podívat na jakýsi "anidojednohostavebníhoslohunepatřím" kostel. Bylo to nádherné malé městečko - úzké uličky, domy z hrázděného zdiva, také úzké, každé se střechou jinak vysoko. Působilo to... velmi působivě.

Když jsme přijeli na místo, kde budeme bydlet, byla už tma. Přivítal nás nějaký francouzský, asi manželský pár. Ubytovali jsme se, dosti šokováni a šokovány - všechna děvčata v jedné místnosti a všichni chlapci hned vedle. Jídlo bylo... typicky normandské, prý. O tom se moc zmiňovat nebudu, stačí podotknout, že jsem byla týden o hladu a maminčiny řízky po příjezdu do mě padaly jeden za druhým.