O čaji

Včera večer mě napadlo, že jsem tady úplně zapomněla napsat o jedné mé velké vášni - o čaji.

Moje cesta k tomuto osvěžujícímu a chutnému nápoji byla dlouhá. Poprvé jsem byla v čajovně asi před třemi lety. Byla jsem zvyklá na sáčkované Pickwicky a tak mi to, co jsem tam ochutnala, vyrazilo dech. Upřímně řečeno, byla jsem znechucená. Zkrátka oslazená jahoda s ostružinou to nebyla.

Postupně jsem ale čaji - tomu pravému, čerstvému sypanému čaji - přišla na chuť. Vyvrcholilo to posledním půlrokem, kdy mi přijde, že už se bez něj nemohu obejít. Ať už v čajovně, nebo doma, vždy je to něco víc než pití, je to prožitek, je to rituál.

Hlavně, když si sama připravuji čaj doma. Na to se nesmí spěchat. I příprava je součástí rituálu.

Přivonět si k suchým stočeným lístkům.

Dát vařit vodu na sto stupňů.

Nalít jí do prázdné konvičky, aby se napařila a čajové lístky nebyly vystaveny velkému teplotnímu šoku. Mohly by se spálit.

Dát vařit vodu na sedmdesát pět stupňů.

Znovu si přivonět.

Prohlédnout si lístky.

Odměřit množství a nasypat do napařeného sítka v konvičce.

Zalít a čekat a přivonět a čekat a přivonět...

A pozorovat, jak se rozvíjí.

Můj nejoblíbenější druh čaje je Oolong. Je to tentýž lísteček jako na jakýkoliv jiný čaj zelený nebo černý - rozdíl je jen v přípravě. Oolongům se také říká čaje polozelené nebo modrozelené. Bývají nejvoňavější právě z trojice zelený - polozelený - černý.

A právě teď si vychutnávám svého Černého draka. I když název trochu klame, není to černý čaj, je to klasický oolong, ten nejzákladnější. Chutná báječně a omamně voní. Dostala jsem ho od spolužáků k narozeninám. Bylo to od nich velmi pozorné, protože jsem se asi jen jednou zmínila, že oolongy mám nejradši a taky že mám ráda velké baňaté hrnečky a přesně tyhle věci a jednu kuličku kvetoucího čaje mi přinesli, když jsem ležela v posteli se zlomeninou.

Jak říkám, čaj podle mě není jenom nápoj - je to prostředek, jak se sblížit s lidmi; cesta k meditaci, přemýšlení; je to rituál, při kterém si plně uvědomuji význam slova práce a představuji si, jak tyto lístky někde ve Fujianu poklidně sbírá nějaký muž nebo žena, aby je donesl ke zpracování a pak ke mně, abych si mohla vychutnat jeho chuť a vůni a krásu.