Za pultem v čajovně

To jsem se ve čtvrtek odpoledne takhle sešla s Péťou, dopřály jsme si dlouhý pobyt v knihovně (jak si můžete všimnout, můj seznam "Chci si přečíst" vpravo se mírně rozrostl) a pak, když už jsme usoudily, že knih máme víc než dost a lepší vypadnout pozdě než nikdy, přesunuly jsme se do čajovny. Potkaly jsme tam nečekaně Klárku (ehm, nečekané je spíš, když tam Klárka není) s mým spolužákem Martinem, učili se angličtinu. Péťa neměla mnoho času, tak si vypila tři malé nálevy Černého draka a utíkala za svými dalšími povinnostmi. O hodně přišla.

Když jsem se totiž přesunula k Martinovi a Klárce (která musela už taky brzy jít), vyšlo najevo, že druhý Martin, to jest čajovník tam pracující, značně nestíhá. Po Klárčině odchodu se ke mně a spolužákovi přidal jakýsi jeho kamarád. Dostala jsem hlad, ale neměla jsem u sebe zrovna moc peněz a rozšoupnout se s pitou nebo kuskusem v čajovně jsem si nemohla dovolit. Sdělila jsem tedy čajovníkovi, že jsem hned zpátky, skočím si jen do žabky pro něco k snědku. Rovnou mě pověřil, ať koupím rajčata a citrony.

Za pár minut jsem byla i s nákupem zpátky a viděla, že Martin nestíhal ještě víc než předtím. Byl tam sám a čajovna byla plná hostů, kteří si dneska vymýšleli snad ještě víc než jindy. Tak jo. Rozhodla jsem se, že se mu vnutím za pult a trochu mu pomůžu. - Nééé, neblázni, nemůžu přece zaměstnávat hosty! Stejně, za hodinu a půl má přijít Venca, on mi pak pomůže.

Přes jeho výše uvedené protesty jsem se nacpala za pult a dychtivě se ptala, co mám dělat. Povzdechl si a podíval se na lístečky. - Fajn. Takže dvě šíši, tady jedno dvojitý jabko s jasmínem a tady eskander s mátou. Umíš to?

Hmm, ne. Vodnici jsem nikdy sama nepřipravovala (a dodnes ani nerozumím tomu, jak to funguje). Martínek si zase povzdechl, že se mnou mu to bude trvat třikrát déle, než kdyby to udělal sám, ale bylo na něm znát, že je vlastně rád. Nakonec se vysvětlování postupu při přípravě ujal onen mně neznámý kamarád, pro kterého ostatně byla jedna z vodnic. Čajovna - samoobsluha, aneb udělej si sám. Kdyby to věděl Vítek (majitel), asi by docela zíral.

Pak mě povýšili na roznašečku čajů. Pobavilo mě pojmenování boxů - ten, kde jsme seděli my, se jmenuje Olda. Ptala jsem se Martina, proč Olda, a on mi velice rozsáhle vysvětlil, že tam jeden čas visel na obrázku takovej Olda. S tímto jsem se musela spokojit a dál jsem se po původu tohoto pojmenování nepídila. Další box se jmenuje nízký a na lístku s objednávkami se značí Ň. Pak je tam také "okno levý" a "okno pravý". Dva boxy vzadu se jmenují "šíša malá" a "šíša velká", protože pouze tam je oficiálně kuřácký salonek (ale stejně se tam vodnice pálí už všude). A právě na šíše velké se mi stala první pracovní nepříjemnost.

Martin mi podával právě udělaný čaj v konvičce. - A kdyby ti ten chlápek řek, že to chtěl do zhongu, hezky se na něj usměj a omluv se, jo? Já jsem to totiž zvoral.

Výborně. Chlápek si samozřejmě všiml, že jsem mu přinesla čaj v jiném nádobí, než chtěl, a něco protivného ucedil. Usmívala jsem se, jak nejlíp jsem dovedla, ale nezabralo to. Vypadla ze mě jakási omluva a pak jsem já rychle vypadla zpátky k pultu.

Asi za hodinu mých pomocných prací (které zahrnovaly také stříhání lístečků na objednávky) konečně dorazila posila v podobě Vaška. Překvapeně vykulil svá rozverná očka, co tam jako dělám, ujal se své práce a já mohla mít klid, ale na to, abych si šla zase sednout, mě to příliš bavilo. Zrovna jsem si vydupala, že budu mýt nádobí, když přišla Klárka zpátky do čajovny a o trochu dřív, než jsme se prve domluvily, se mě rozhodla vyzvednout a odtáhnout k Francisovi, což je taková roztomilá retro kavárna-hospoda nedaleko. Když mě spatřila u dřezu, vytřeštila zrak a jala se ukřivděně se rozčilovat, že ona tam už přece chodí několik let a ještě jí nepustili k pomáhání!

Každopádně mě to tak bavilo, že tam možná budu v létě pracovat. Vítek o tom vlastně ještě neví, ale já mu to hodlám někdy příští týden oznámit. Brigádnici s velkým zapálením, která tam chce primárně kvůli práci a ne penězům, prý určitě rád zaměstná, tvrdí jeho nadšení kolegové. Tak možná, že tam trošku oživím ten výhradně mužský personál.