Zuzi, fotky jsou moc pekne, dobre, ze Ti mamka tu zrcadlovku pujcila. Ta "dvojita" na kolejich - to sis na ne lehla?? Tak ty se mi obe moc libi. Obdivuji, ze jsi tam sla, ja mam z techto mist fobii, Linda by me tolik chtela vytahnou aspon do Terezina a ja tam proste nemohu. Tve pocity naprosto chapu, ja je mam uz jen pri predstave, ze bych tam mela jit. A vybavuje se mi jeden valecny film o koncentraku, ktery absolutne nevim jak se jmenoval, ale byl strasny. JInak POlsko je hezka zem, ja jsem byla nejakou dobu ve Wroclawi a moc se mi tam libilo.
Hamino, díky za komentář. Ano, lehla jsem si. Nebo spíš tak podřepla, že jsem měla horní polovinu těla na kolejích a vystrčený zadek, což pár lidí docela pobavilo, byť na takovém chmurném místě. Tyhle dvě fotky jsem měla naplánované ještě předtím, než jsme tam vůbec vyjeli. A ano, tato místa jsou děsivá, hrůzná, příšerná - ale myslím si, že by je každý člověk měl vidět. Právě proto, aby si uvědomil plně tu hrůzu, odpornost lidského chování na jedné straně a utrpení na straně druhé. Je jasné, že se nikdy nedokážeme vžít do lidí, kteří si tím prošli, ať už to přežili nebo ne. Ale můžeme jim aspoň projevit soucit tím, že se tam zajedeme podívat, necháme na sebe padnout trochu starého prachu z dob jejich největších muk a chmurnou atmosféru a projevíme jim tam tiše úctu. Takhle jsem aspoň já brala tento výlet, převážně za tímto účelem jsem se tam jela podívat...
Ahoj Zuzi, díky za krásné fotky i komentář k této "návštěvě". O tuto problematiku už se zajímám hrozně dlouho (už od studentských let) a načetla jsem spoustu knížek přeživších lidí. Když potom udělali z Osvětimi návštěvní místo, tak jsem si pohrávala s myšlenkou, že bychom se tam někdy zajeli podívat, ale jak píše Hamina - prostě nemůžu. Je mi zle jen se podívám na Tvoje fotky, i když jsou moc krásné, ale mám přesně ty pocity, o kterých jsi psala ve svém článku, možná se někdy odhodlám, nevím... Ale na vyjádření úcty je tady ještě Yad Vashem v Izraeli, tam bych se jednou podívat chtěla. Lenka
Zuzi, fotky jsou moc pekne, dobre, ze Ti mamka tu zrcadlovku pujcila.
OdpovědětVymazatTa "dvojita" na kolejich - to sis na ne lehla?? Tak ty se mi obe moc libi.
Obdivuji, ze jsi tam sla, ja mam z techto mist fobii, Linda by me tolik chtela vytahnou aspon do Terezina a ja tam proste nemohu.
Tve pocity naprosto chapu, ja je mam uz jen pri predstave, ze bych tam mela jit. A vybavuje se mi jeden valecny film o koncentraku, ktery absolutne nevim jak se jmenoval, ale byl strasny.
JInak POlsko je hezka zem, ja jsem byla nejakou dobu ve Wroclawi a moc se mi tam libilo.
Krasne prazdniny.
Hamina
Doporučuji web http://www.mp3stahuj.cz je tam plno mp3 zdarma ke stažení, videa, obrázky a další zábava. Super web:)
OdpovědětVymazatHamino,
OdpovědětVymazatdíky za komentář. Ano, lehla jsem si. Nebo spíš tak podřepla, že jsem měla horní polovinu těla na kolejích a vystrčený zadek, což pár lidí docela pobavilo, byť na takovém chmurném místě.
Tyhle dvě fotky jsem měla naplánované ještě předtím, než jsme tam vůbec vyjeli.
A ano, tato místa jsou děsivá, hrůzná, příšerná - ale myslím si, že by je každý člověk měl vidět. Právě proto, aby si uvědomil plně tu hrůzu, odpornost lidského chování na jedné straně a utrpení na straně druhé. Je jasné, že se nikdy nedokážeme vžít do lidí, kteří si tím prošli, ať už to přežili nebo ne. Ale můžeme jim aspoň projevit soucit tím, že se tam zajedeme podívat, necháme na sebe padnout trochu starého prachu z dob jejich největších muk a chmurnou atmosféru a projevíme jim tam tiše úctu. Takhle jsem aspoň já brala tento výlet, převážně za tímto účelem jsem se tam jela podívat...
Ahoj Zuzi,
OdpovědětVymazatdíky za krásné fotky i komentář k této "návštěvě".
O tuto problematiku už se zajímám hrozně dlouho (už od studentských let) a načetla jsem spoustu knížek přeživších lidí.
Když potom udělali z Osvětimi návštěvní místo, tak jsem si pohrávala s myšlenkou, že bychom se tam někdy zajeli podívat, ale jak píše Hamina - prostě nemůžu.
Je mi zle jen se podívám na Tvoje fotky, i když jsou moc krásné, ale mám přesně ty pocity, o kterých jsi psala ve svém článku, možná se někdy odhodlám, nevím...
Ale na vyjádření úcty je tady ještě Yad Vashem v Izraeli, tam bych se jednou podívat chtěla.
Lenka