Polské střepy a střípky III.

Třetího dne jsme po snídani vyrazili do Wieliczky. V tomto malém městečku, nebo spíš pod ním, leží obrovský a krásný solný důl.

Zde je pár zajímavých faktů o dolu. Víc nemá smysl říkat - fotky řeknou více.

Důl je 327 metrů hluboký a celková délka chodeb dělá něco kolem 300 kilometrů. Veřejnosti jsou přístupná pouze necelá dvě procenta, my prošli podle průvodkyně jedno. Je zařazen mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. Za války byl důl využíván Němci pro výrobu válečných zbraní. V dolu se nachází několik velkých síní a kaplí, které jsou prostě nádherné. Ze soli je tam všechno - od dlažby přes lustry až po sochy. Za rok údajně navštíví důl více než milion návštěvníků.

Prohlídka byla moc hezká, vyvedená, dobře připravená (zřejmě dlouholeté zkušenosti) a ani trochu nenudila. Dozvěděli jsme se něco o pověsti, která vypráví o vzniku dolu, také o běžném životě v dole. Průvodkyně byla mladá milá Polka s gramaticky perfektní a výslovnostně roztomile legrační češtinou. Moc se mi líbila ta vůně, svěží vzduch a přítmí. Moci tak jen nemuset tolik spěchat, ulehnout na solnou skálu, zavřít oči a relaxovat...

(Jo a lízli jsme si.)