Chorvatské moment(k)y

Baruška

Velký vodopád - Plitvičky

Hra s ostřením

Z lodě - cestou na Brač

Chorvatský platan, říkali biologové

Nějaké mořské zvíře

Slunce xkrát jinak...

Krásná Miri

Zpátky (tok myšlenek)

Dnes v šest ráno jsme přijely s Bárou a Miri z Chorvatska. Moc jsme si to užily (vlastně i užili). Teď už definitivně končí násilně prodloužené prázdniny a začne zase každodenní rutina v podobě sezení v lavici, poslouchání a předstírání, že poslouchám.

Rok hrozně rychle uplnynul. Touto dobou jsme se zvolna poznávali s novou třídou na vodě (kde nás bylo z nové třídy sedm). Přijde mi to nedávno, a už je to zase rok... Při nedávném pomáhání u maturit jsem si uvědomila, že stejně tak jako minulý školní rok uteče i ten letošní a ten příští a pak... Když se všechno povede, frrr do Brna.

Na dovolené jsem o tom všem docela přemýšlela, protože je člověk vytržen z reality a trochu i z času. Navíc vám parta vysokoškoláků neustále nevědomky připomíná, co vás čeká (a na co se těšíte a čeho se hrozně bojíte).

A vlastně už oficiálně (tvrdě) pracuju - čajuju. Líbí se mi, když se mě někdo zeptá - co děláš? A já řeknu, že jsem čajovnice. Jo! Už fakt.

Každopádně z Chorvatska snad v blízké budoucnosti přibudou fotky (znáte mě), možná sem tam i nějaké to vyprávění.

Děkuju.

Konec flákání

Je to tak, končí nám prázdniny, už ve středu. Jsem asi cvok, ale když pominu typické pocity jako počáteční nechuť, otrávenost při vzpomínkách na brzké vstávání a trochu té buzerace, tak se vlastně docela těším.

Budu mít zase totiž co dělat a nebudu páchat blbosti.

Prázdniny jsem celé procestovala a proflákala. Když se mě ptali: A kdes všude byla?, neuměla jsem odpovědět. Všude a nikde, říkala jsem.

Tak jo, byly jsme v naší oblíbené ženské sestavě (já, máma a Klárka) v Babylonu, pak jsem taky byla se žížalou na výletě v Brně, podívala jsem se ještě jednou do Liberce, Poběžovic a spolu s kamarády krotila divou zvěř na táboře. Vlastně pardon, malé indiány. Taky jsem jela poprvé v životě (a naposled) na horské dráze. Podotýkám, že byla pro děti. Tato nešťastná událost se odehrála v jednom zábavním parku v Německu, kam jsme s rodinkou na jeden den zajeli. Vlastně to nebylo až tak hrozné, ale tento zážitek rozhodně nepatří mezi ty, které bych hodlala někdy opakovat.

Holt jsem srab. Ale začala jsem s Martinem lézt po stěně! Doma ne. Tady je moc hladká. Ve Škodaparku, na té horolezecké. Výborné je, že oba dva máme strach z výšek, ale proč ne.

Většinu času (hlavně toho nočního) jsem stejně trávila v čajovně, občas pracovně, většinou polopracovně a stále ještě jako štamgast. Počátkem školního roku doufám, že mé návštěvy budou převážně pracovní a to nejen proto, že ty nepracovní musím omezit.

A ještě mě čeká s Bárou výlet na pár dní do našeho oblíbeného Chorvatska. Budeme tam kazit několika pedogogo-biologům exkurzi svými neznaleckými poznámkami. Pokud nás tedy už na cestě nevykopnou z autobusu.

Jde se do třeťáku a mě z toho bolí zuby.

A taky budu dělat řidičák. To bude legrace.

Polské střepy a střípky II. - fotky

Polské střepy a střípky I. - fotky

Univerzitní knihovna Krakow

Tržiště

Socha na náměstí v centru Krakowa

Mariánský kostel

Židovský hřbitov

Na hrad Wawel

Pouliční umělec