Dvojnarozky - 120. den P365

Byla oslava mých a Kájovo narozenin. Přišlo hodně lidu, bylo to moc fajn:) Kájíkovi mamka udělala dort-auto a mě tenhle krásnej patnáctkovej. Je šikovná:) A oba byly výtečný.

Pastelky - 119. den P365

Dneska jsem si vzala do parády Klárčiny speciální odlehčené pastelky Stabilo:)

Vysvědčení - 118. den P365

Tak dneska je téma jasný. Všichni jsme ho dostali a všichni to máme spočítaný:D Ale tohle se povedlo. Mám ze sebe upřímnou radost. Ne že bych byla šprtka, ale umím učitele překecávat:D Jsem po mamince.


PS: Z chemie jsem měla průměr 1,8. Tak jsem chodila za učitelkou a pořád dokola jí opakovala, že mi na tom tak hrozně záleží... No:D

Žehlím, žehlíš, žehlíme - 117. den P365

Občas se nám to s mamkou trochu nakupí (heh "občas"), a tak se střídáme večer o počítač a žehlení. Uznávám, mamka toho žehlí o dost víc než já. Ale stejně:) A zjistila jsem, že mě to dokonce i baví, žehlit si svůj čas, a pak k tomu pustit maminku:D

Momentka - 116. den P365

Rozmazaná, ale krásná, vzpomínková fotka. Občas neuškodí prohrabat se fotkami dětí, protože člověk potom líp vidí, jak moc rostou.

Tady po mě zrovna Kájík lezl, měl z toho děsnou švandu, že jsem se snažila uhýbat foťákem před jeho ručičkama a chutí foťák oslintat:D

Alpy z letadla - 115. den P365

Vzpomínková, ale velmi se hodící - fotka. Alpy z letadla, při cestě z Říma v březnu loňského roku.

Symbolická kvůli dvěma věcem - zaprvé - v létě poletím s babičkou do Říma. Hrozně moc se těším, na naše příbuzné, co tam máme, a taky na Řím samotný. A samozřejmě let a pohled z letadla na Alpy.

Druhá věc, proč se ta fotka tak hodí do pondělního projektu je, že dneska jsem se dozvěděla, že bratranec Tomáš (ten co jsem s ním jezdila na Bublavě) a jeho rodina (tátovo sestřenka, její manžel a malej pětiletej kouzelnej lyžař Adámek) jedou na týden právě do těch Alp. A chtějí mě vzít s sebou! Skvělý:) Hrozně se těším, bude to super. Dlouhé, několikakilometrové sjezdovky... Skvělý lidi k tomu. Super:) Jsem moc ráda, že mě vezmou s sebou:)

Historické pravítko - 114. den P365

Na tomhle pravítku vznikla Myšička. Je už to hodně vybedlý, ale je to tam. Není to teda moc vidět ani naživo, natož na fotce, ale je tam a to je podstatný. Objevila jsem ho! Při úklidu, ztracené, zapomenuté pravítko s první Myšičkou. A jejím přikresleným puntíkem na ocásku, bez kterého se už dnes Myšička neobejde a nesmí se bez něj vůbec kreslit.

:D

Zkoušky nanečisto - 113. den P365

Tak dneska jsem byla na přijímačkách nanečisto. Nejdřív obecné studijní přdpoklady, to bylo docela lehký, potom matika, na který jsem docela ztroskotala - 17 příkladů ze 30... Pak čeština, to bylo o něco lepší. Na závěr jsem si vyfotila školu. Bylo by úžasný, kdybych se tam dostala.

Během testů, před nimi ani po nich jsem nijak nemyslela na pořadí - nenapadlo mě to.. Šla jsem si tam prostě zkusit přijímačky. Když už jsem nad tím přemýšlela, říkala jsem si, že bych mohla být třeba tak na padesátým, šedesátým místě, ale moc jsem se tím nezabývala.

Odpoledne, ve tři hodiny, na dveřích školy vyvěsili výsledky. To už jsem začala bejt napjatá, byla jsem u mámy a táta slíbil, že se tam dojede podívat, ale až někdy večer, byl v Praze...

Po třetí hodině mi volá kamarádka, co tam taky byla. Je tam a říká, že je čtyřicátá první. Ptá se mně, jaký mám číslo, říkám jí že 91... Chvíli ticho, hledá mě. Pak na mě trošku rozveseleným tónem vychrlí moje skóre, ale já tomu nerozumím, nevím, jak to počítají... A pak: Nooo a seš tu.... PRVNÍ!

"COŽE???!!!"

Nojo, je to tak. Sama jsem se z toho ještě nevzpamatovala, nevěřím tomu, v tom musí být nějaký háček, přece jsem podělala matiku... Ne, táta to ještě večer potvrzuje. Cejtím se skvěle a příšerně zároveň. Ze 150 lidí! Mě asi vomejou:D

Nechci se tu nějak vychloubat, ale pro mě je to prostě úspěch dne a týdne a měsíce a roku a života:D Ne to asi přeháním - ale mám radost!!:D Jsem na sebe hrdá:D Už kvůli těm nervům, který jsem měla asi větší podvědomý, než vědomý... I když je to jen nanečisto...Ale stejně:)

Dráha - 112. den P365

Tohle jsme postavili s Dádou - docela spletitý, ne?:D

Klíčenka - 111. den P365

Myšička. Tuhle mi Kíki dala k narozeninám. Je to klíčenka.. Je krásná. Má dlouhý ocásek a nosím jí pořád s sebou, jednak proto, že v ní mám klíče, a jednak taky proto, že nesmím pohrdat Myšičstvím:D

Pizza od mamky - 110. den P365

Tak až dneska je to ofiko. Před patnácti lety na světě zavřísklo jedno mimino navíc. Ještě ke všemu zrzavý mimino. A tak když jsem se vrátila domů, čekal mě nejkrásnější dárek, a to kvůli dvěma věcem. Jednak že je z lásky od maminky a jednak že je k jídlu:D


Povšimněte si prosím patnáctky z patnácti koleček salámu:D

PS: Ještě bude oslava, společně s Kájíkem, bude to rodinná pařba, bude tu narváno:D

Poplach! - 109. den P365

Nemám fotku do Projektu! Nemám fotku do Projektu! Tak fotím foťák, jako že fotím, že nemám fotku. Takže mám fotku, že nemám fotku, abych měla fotku.

Jsem pako:D

Zdrávka - 108. den P365

Dneska jsme byly s Kikinou na dni otevřených dveří na Střední zdravotnické škole. Ne, já o to zájem nemám, mě by tam nikdo nedostal. Šla jsem jako doprovod.

Lidi příjemný, učitelé, ředitelka a tak v pohodě. Jenže...

...přišly jsme do odborné učebny kde se prostě učí o lidským těle a tak. A tam ve výloze, nebo spíš v otevřený prosklený skříni...

...lahvička s nějakou nazelenalou vodičkou...

...a tam cedulka...

..."Myší střeva"

To bylo na mě fakt moc. Nějak se mi trochu udělalo špatně:D Kikina si myslela, že přeháním. Ale ono to bylo fakt nechutný, jak si to tam tak plavalo a bylo to celý takový zakublaný... Blééé:D



A tohle - na památku:)

Narozeniny - 107. den P365

Ráno jsme s holkama vstaly (v rámci možností). Kolem desáté odešla Verča, o chvíli potom Kikina.

Na oběd přijeli Filip s Nikčou a babičkou. Nechyběl ani čivavák Damiánek. Později jsme jeli s tátou a babičkou do Plazy. Babička mi k narozeninám koupila botky na malým podpatku (v únoru bude ples školy, i když, kdyby mě nepřemlouvala kamarádka, asi bych tam nešla, a taky půjdu v září do tanečních...) A ta různě jsme se tam dívali po obchodech, babička si chtěla ještě koupit kozačky, ale žádný pěkný nenašla.

Vrátili jsme se domů, Filda s Nikolou se vrátili z Olympie. A pak se začlo slavit:) Byl suprovej dort. Jako první brácha (máme narozeniny ve stejnej den, jemu teď bylo 24) rozbalil mikinu ode mně a líbila se mu. Potom dostal odšťavňovač a velkou bonboniéru:)

Já dostala kalkilačku na střední se spoutou různých funkcí, nějaký dobroty a od Fildy a Nikči bezdrátovou klávesnici a myš:) Měla jsem radost. Taky jsem dostala od Nikči krásný fialovo-černý náušnice.

Bylo to super. Po nějakém čase se sešlost rozpustila a mě večer čekalo jedno velké překvapení. Od táty jsem dostala domácí kino Sony. Nejdřív jsem tomu nevěřila, prej, co já s tím budu proboha dělat?? Prostě, je to DVD přehrávač, nebo věž s rádiem, prostě obojí, v takový tenký krásný černý luxusně vypadající krabičce:D A šest repráků, dva přední, dva zadní, center a basák. No je to dokonalý. Táta to prej měl vymyšlený od mých deseti let... Měla jsem fakt radost, akorát se pořád cítím trochu provinile kvůli tomu, co to muselo stát peněz...:(

Na závěr foto - tři sourozenci:D

Filip, Julča, já:)

Ale oslava byla suprová. Myslím že jsme si to všichni užili:) Škoda akorát že zítra zase do školy... Stejně už jsou známky uzavřený, už to máme spočítaný:D

S holkama - 106. den P365

Přijela jsem od mamky, a sešly jsme se s Kiki a Verčou. Dále směr Plaza. Nejdřív jsme si daly šťávy z ovoce. Momentka z toho, jak Verča měla zrovna výtlem. Není nutno popisovat Kikiny kritický výraz:D

Pak jsme si koupily velkej popcorn a velkou colu, a šly do sálu. Na Yes Mana. Byla to trochu blbost, ale celkem jsme se smály. Prostě taková klasická americká komedie, ale přesně to splňovalo účel návštěvy:D

Kiki: To byla taková ta komedie, co vymejvá mozek. Viď, Verčo?

Verča nepřítomně: Cožeee?

Pak k nám. Poprvý u nás přespávají holky obě najednu, byl to mazec. Koukaly jsme se na Drž hubu. Verča potom ke konci trošku usnula... A pak prej: Kde se tam vzala ta holka?

A Kiki: No, víš, ta už tam je celou dobu.:D

A pak jsme kecaly. O všem možným i nemožným. Probrali jsme klasická témata, jaká se při takovách akcích probírají - lidi ve škole, kluci (s Kiki jsme se shodly, že 99% kluků jsou hovada. Verča nevnímala, asi zrovna myslela na to svoje jedno procento:D). Debata přešla jednomu procentu jménem Kuba a tak dále. Pak jsme probáraly s Verčou naše oblíbené téma Stmívání, pouštěly si písničky ze soundtracku. Kikinu to evidentně nebavilo. Už nevím, na co všechno padla řeč, bylo toho dost. Někdy před třetí hodinou Verča usnula. My jsme s Kikinou přešly k vážnějším tématům. Verča se vrtěla, asi jsme jí rušily.

Kiki: Verča nám ze spaní říkala, že jí budíme.

Verča: No ono to moc ze spaní nebylo.

Takže se to vcelku povedlo:)

Školka - 105. den P365

Jak já to jenom stíhám?:D

Škola, brigáda, přemístit se o 15 kilometrů, dojít pro dítě do školky, vyslechnout si čtvrthodinovej hysterák spočívající v tom, že si nejdřív obleče bundu a šálu a čepici přes kapucu jako pako, a pak teprve kalhoty... Dojít domů po čtvrtý a říct si, že jsem stejně dobrá:D

Davča těsně před hysterákem:)

Škola v bílém - 104. den P365

Snížku všude dost:) Aspoň že na těláku necvičíme venku:D

Portrét - 103. den P365

Kikiny dílo na Vítví. Nejdřív to měla být karikatura pana Kopice, ale kdo je to, a hlavně co je to pan Kopic je nadlouhé povídání:D Nakonec tomu Kiki udělala takovejhle výstřih a prohlásila, že je to Napoleon. Později nám došlo, že tyhle výstřihy nenosil Napoleon, ale takový ty římský tajtrdlíkové jako Caesar a podobně. Já prej: No, tak to dej učitelce, a řekni jí, že je to buď Napoleon, nebo Caesar, ať si vybere.

Vím, že s díly jako Myšička, moje sluníčko a tenhle Napoleon/Caesar nejsou zrovna umělecká díla. Vznikly především čmáráním jen tak pro srandu králíkům nebo učitelkám. I když tu Myšičku jsem si mohla odpustit. Jak řekla Kiki: Nesmíš pohrdat myšičstvím.

:D

Je libo jít na záchod? - 102. den P365

Smůla! :D

Aneb takhle to je u nás ve škole vždycky. Prostě každý den najdete něco, co nefunguje, je rozbitý, nebo něco podobnýho. Nebo na našich už zmíněných záchodech se přes několik let pohřešuje toaletní papír, a zrcadlo vám ukazuje zuby žlutější, vlasy mastnější, oči romazanější, obličej flekatější. Zrcadlo krásy:D

Další oběť - 101. den P365

Už je to tu zase. Další mřížování leopardů nebo co to vlastně je. Tenhle má dokonce sluneční brejle. Jak geniální:D Kikiny kreativita nezná meze:D

Skok - 100. den P365

Dneska dopoledne jsme byli znova - ale tentokrát už jsem jezdila sama. Nevadí. Skokánky šly jinak než včera, občas líp, občas hůř.

A tady jsem já při skoku:)

Za oknem... - 99. den P365

Takhle to vypadá u babičky za oknem:)



Dneska ráno si mě vyzvedl táta s Petrou a Julčou u mamky. Jeli jsme zase k babičce a na Bublavu.


Takže k babi na oběd, převlíknout a hurá na svah. Tentokrát to bylo snad ještě lepší než minule. Byla to totiž velkorodinná akce:D Na Bublavě jsme se sešli s bratrancem Tomášem a jeho rodinou - tátovo sestřenkou a spol. S Tomášem jsme se od nich odpojili a šli na kotvu. Sice jedeme oba na pravou nohu, ale zvládli jsme to, na kotvě byl zády ke mně nebo já zády k němu.


Já si nechávám nohu ve vázání, on si levou vyndavá, takže nahoře na něj ohleduplně čekám, než si jí dá do vázání. Pche. Rozjeli jsme se, ještě nejsem ani v půlce kopce a on už je dole ve frontě na vlek. Paráda:D


Nenechám se odradit a při příští jízdě přidávám na tempu - už jsem rozježděná a nechci se zase znemožnit svojí pomalostí. Když jsem se na muldě málem vysekala, zatímco koukám jak se řadí do fronty, řekla jsem si, že se kvůli němu přece nezabiju, a tak jsem radši zvolnila:D


Tak jezdíme, celkem pohoda, až na to že je docela narváno a než se vystojí fronta, trvá to deset minut i dýl, a dolů je to pak minuta. Ale já si užívala jízdu a nesnažila se bejt co nejdřív dole.


Podle plánu v pět hodin dorazil brácha Filip s famílií.


Pojízdní členi: Filip, jeho brácha Jirka

Nepojízdní členi: Filipovo máma, její manžel:)


Nepojízdní členi + nepojízdní členi mojí rodiny + až moc pojízdná Julča na bobech + pojízdní členi Tomášovo rodiny se odebrali domů. Takže na sjezdovce jsme zůstali já, Tomáš, Filip a Jirka. Všichni na prknech:)


Znova permanentky dvouhodinovky, takže od pěti do sedmi. Po jedné jízdě normálně dolů jsme se rozhodli pro Snowpark. Tři větší skokánky, pak dvakrát takový to zábradlí a tak. Prostě docela adrenalin, zvlášť když si člověk uvědomí, že nikdy neskákal, a je tam se třema klukama, co skákat umí:D


Ale moc jsem nad tím nepřemýšlela. Tak jsme začali jezdit. Všichni to v pohodě přeskočili, jenom já si dala na držku. Nečekaně. Ale co. Nikdy jsem neskákala, tak na to mám nárok. Ale moje desetkrát naražená kostrč si to nemyslela:D


Bylo to celkem v pohodě, jezdili jsme od té doby pořád na Snowpark, a čím víckrát jsme skákali, tím míň jsem se vysekávala. Takže pohoda. Nakonec už mi to docela šlo. Filip dokonce skočil 180tku (jede na levou nohu a při skoku se otočí o 180 stupňů - na pravou nohu). Jirka natáčel na mobil, tak to máme zdokumentovaný:)


Skákání mě začalo hrozně bavit, a nevzdávala jsem se, když jsem upadla na hranu a hodila hubu. Bylo mi líto, když už nám skončily permanentky a Filda nás rozvezl domů.


Ale bylo to skvělý.

K večeru - 98. den P365

Cestou ze školy domů...

Punk´s not dead! - 97. den P365

Že by další punker v rodině? To by byl brácha, já, teď i ségra...

Ne, to si jenom Klárka počítá prstíky a říká: Tyzi* :D

*v překladu znamená čtyři:D

Myšička - 96. den P365

Tak tohle je naše veledílo. Pro pochopení, originál byl původně na mém pravítku (někdy v sedmičce nebo osmičce). Postupně se Myšička měnila a rostla, až ze širší a nižší Myšičky vznikla hubená a vysoká Myšička. A s puntíkem na ocásku - to je podstatné. Takhle tedy vypadá Myšička dnes:

A tohle je naše veledílo - dnes jsme na výtvarce neboli Vítví udělaly 3D Myšičku.

Podmínka byla, že se nic nesmí lepit. Všechno muselo být zasazené do sebe.

Učitelka si nejdřív myslela, že to je něco abstraktního. Když jsme jí řekly, že to je Myšička, ale že to není myš, to je prostě Myšička - a ona pozvedla obočí a řekla: No, holky, já bych raději ten nápad s myší opustila.

Tak jsme začaly dělat ještě prostorový cosi, a Myšičku si vzala Kiki domů:)

PS: Myšička je spojena se spoustou hlášek a záchvatů smíchu, který asi pochopí jen zasvěcení - a to jsme já a Kikina:D Takže moc lidí asi ne. Ale nevadí. 3D Myšička je událostí dne a proto si zaslouží být v dnešním Projektu;)

Botový den - 95. den P365

Dneska jsme byly s Kiki zařizovat nějaký věci ve městě. Dobít Plzeňskou kartu, zařídit novou kartičku na ježdění k mámě. A taky jsme byly na stavebce.

Šla jsem se zapsat do přijímacích zkoušek nanečisto. Konají se 24. ledna od osmi ráno, je to sobota, no, tak uvidíme. Výsledky budu vědět už odpoledne:) Jsem zvědavá a vystresovaná zároveň. Už se to tak blíží... Tohle pololetí bude náročný.

Potom jsme si udělaly pauzu. Pauzu v Plaze:) Kiki si chtěla vybrat boty, tenisky. A tak jsme šly. Nakonec jsme v s´Oliveru vybrali dvoje, měli tam akci, že když koupíme dvoje boty, zaplatíme jenom ty drazší:)

Tak má Kiki dvoje boty.

Přijely jsme k nám. A pro mě doma překvápko - Petra mi koupila žabky:D Jsou krásný. A tak jsme ty troje botky vyblejskly:D

Víkend

O víkendu jedeme zase na hory!!

Těším se. Myslela jsem si, že se letos kromě lyžáku v březnu (kdy už stejně nebude sníh a budeme se tam procházet po lesích jako minule) na snowboard nedostanu.

A tento víkend jsme byli na Bublavě - o tom už jsem psala. Ale nadcházející víkend jedeme zase! Je to super, hrozně se těším:) Na kotvě už mi to posledně šlo, tak si zajezdím:D

Já jsem zjistila, že mi nějak nejde matika... - 94. den P365

... řekla Kristina a vytáhla sešit.

:D

Chaloupka - 93. den P365

Tak takhle dopadla. Naše perníková chaloupka:D S mámou jsme připálily oba štíty, držely, lepily cukrem a byla to prostě děsná piplačka:D A nakonec jí takhle někdo ožral (asi Dáda:D).

Nééé! - 92. den P365

Už to tak vypadá... Bolí mě v krku. Nechci a hlavně nemůžu být teď nemocná! Musím si opravit známky ve škole, a všechno. A kdyby aspoň ten sirup nebyl tak hnusnej...:(

Sluníčko - 91. den P365

Dneska ráno jsme po vyspání se u babičky vyrazili zase na kopec. Tentokrát jsem měla na účtě 0 pádů z vleků a 1 pád na sjezdovce:D Takže super, skvěle jsem si zajezdila, až na to, že oproti včerejšku byla sjezdovka trochu zledovatělá, takže jsem se trochu bála, ale nakonec jsem se rozjezdila a bylo to super. Julinka s tátou jeli na sáňkách nějak moc rychle, málem to napasovali do fronty u jiného vleku, kde lidi stihli uhnout, ale nakonec skočili přes cestu a nabourali do popelnic:D Ještě že jsem u toho nebyla, protože to bych fakt asi nemohla:D Ještě když jsme šli kolem, tak tam byly stopy po nějakých sáňkách a zbořená jedna popelnice, kterou se tátovi zřejmě kvůlu ledu nepodařilo postavit:D

Nakonec jsme tam byli jenom něco málo přes hodinu, protože jsme v jednu měli sraz s Petry tátou v Karlových Varech v čínské restauraci. To bylo super, dala jsem si křupavou kachnu se sladkokyselou omáčkou a s rýží. Mám hodně ráda čínu, hlavně rýži ke všemu:) Táta se mi snažil objednat hranolky, protože si to nepamatuje, ale marně:)

No a pak domů. Táta mě vyhodil u mamky, kde na mě čekalo překvapení:D Obrázek, který jsem si jednou tak čmárala, když jsme zkoušely s Klárkou nové odlehčené pastelky, visí mezi obrázky ostatních dětí:D

Moje sluníčko přesně svědčí o mém vysokém intelektu:D

Nabitý den - 90. den P365

Vlastně ještě dneska v noci u mě seděla Verča a koukaly jsme spolu na ohňostroj:) V jednu v noci si jí odvezla máma domů. Já jsem šla spát.


Ráno jsme vyjeli, všechno sbaleno. Tašky s oblečením na hory, můj snowboard, boty na něj, Julči sáňky a takový věci:) Vyrážíme na hory.


První máme namířeno k babičce. Má nový byt, v moc hezkém domě. Udělala nám výbornou polívku a kuře se zelím a knedlíky a štrůdl (moje novoroční předsevzetí jíst míň mi asi dlouho
nevydrží:D).


Po obědě razíme ke strejdovi, tátovo bráchovi, do Kraslic, ale ještě předtím jdeme k bráchovi (ne tátovo, k mýmu:)), odevzdat jim misku od cukroví, co si u nás nechali. Filip nás pozve nahoru, a tam jsme byli něco málo přes hodinku. Vzhledem k jejich psím obyvatelům (Rony - velký zlatý retrívr a Damiánek - malej čivavák) jsem dostala alergickou reakci a naskákaly mi pupínky a fleky po celým obličeji:D


Nikola mi půjčila knížku Stmívání. Těšila jsem se na to, byly jsme domluvený, že až dočte, půjčí
mi jí. A já se začetla hned u nich doma:D





Pak teda nakonec mizíme a jedeme ke strejdovi. Kousek od Kraslic je pár sjezdovek, my jezdíme vždycky na Bublavu. Jeli jsme k nim jednak na návštěvu, jednak podívat se na miminko strejdovy dcery - mojí sestřenice. A taky se k nim tak trochu převlíknout do zimního:D


Bylo to tam dobrý, mimi je krásný, a teta udělala skvělý chlebíčky. Převlíkli jsme se a razili - já na prkno, Julča na sáňky, Petra jako doprovod a táta jako odvoz:D


Dorazili jsme na Bublavu, já měla trochu strach z kotvy, protože jsem minulou zimu jezdila jenom na sedačkovkách a v kabinkách v Dolomitech, a kotvu jsem (kromě nepovedených loňských pokusů s bráchou, kde jsme kvůli mě spadli sotva jsme nasedli) zatím nevyzkoušela. Tak jsme koupili permanentku na dvě hodiny, já se obula, stoupla na prkně do fronty s jednou nohou venku z vázání, a pak jsem teda "jela" nebo spíš nejela. Konec prkna mi jezdil kam chtěl, takže jsem okamžitě spadla. Zkusila jsem to znovu, s nohama obouma zavázanýma, a docela to šlo, ale stejně jsem spadla - ale až někde v lese:D


Padala jsem z vleku, pořád a pořád:D Musela jsem si na sjezdovku razit cestu lesem, což bylo hrozný. Asi šestiletý děti na lyžích, co zrovna projížděly kolem mě na kotvě, se začaly hrozně smát a já myslela, že to vzdám. Ale nechtělo se mi.


Po několika "jízdách" jsem to konečně zvládla až nahoru:D No ale bylo to dobrý. Vrátila se mi chuť jezdit, ježdění bylo bez problémů, minulý rok jsem toho najezdila dost. Jde jen o zvyk, na tý kotvě no...


A pak jsem se přestala držet tak křečovitě, a už to šlo:D Žádný zasekávání hran, nic takovýho. Super. No a tak jsem jezdila:) Bohužel už mi vypršel čas na permanentce... Tak jsme jeli, já celá rozlámaná, zpátky ke strejdovi a pak spát k babi.



Bohužel se mi nepovedlo nic vyfotit ze svahu. Chtěla jsem, ale foťák i kamera (kterou jde taky fotit) zahájili protest vybitím baterky. Mobilem to nešlo, bylo to všechno moc bílý, navíc byl totálně zmrzlej, a tak jsem ho pak nechala v autě...