Zuzčin blog: září 2009

středa, 30. září 2009

Narozky!!!

Naťukala Zuzka v 20:05

Nesmím sem zapomenout napsat tu důležitou věc:)

Dnes má Kiki narozeniny!

Slaví šestnácku. Od pátku do neděle se to bude slavit:)

Všechno nejlepší, Kiki! Mám tě moc ráda:)

Nějaké hlášky...

Naťukala Zuzka v 20:01

Jednoho krásného večera jsme s Kiki dávaly do kupy nějaké hlášky:)

Kiki přemítá: No, kolik bych chtěla mít dětí... Jedno určitě ne. Dvě je málo. Tři, to je takový ohraný. Čtyři, jo, to je akorát. To je hezký číslo. Pět už je trapný.

Kiki ségra: No, hlavně, že ty jsi ta pátá:D

Bára s Kiki (Kikiny tábor) hrály hru, kde si jedna myslí osobu a druhá hádá pomocí otázek na ano/ne, kdo to je:

Kiki: Je to žena?

Bára: Ano.

Kiki: Je mladá?

Bára: Ne.

Kiki: Je stará?

Bára: Nooo, víc než to... Je mrtvá.

Kiki: Božena Němcová.

Bára: Ano.

Následoval desetiminutový výtlem z toho, že Božena Němcová je mrtvá:D

Noční rozhovor s Kiki ve stanu ze spaní:

Kiki po mně flákla mohutný polštář (který mi vytrhla zpod hlavy), na kterém jsme spaly obě. "Hele vem si to jo?!"

Zuzka: Co to je?! Já to nechci.

Zuzka si lehla a po pár sekundách ji polštář začal ultra tlačit. "Co s tim mam dělat asi nee?!" a flákla polštář co nejdál od sebe - to jest k našim nohám...

Zuzčin spánek pokračoval...

Kiki si najednou uvědomila, že pod sebou nic nemá, a tak si vzala polštář od nohou zpátky, nyní pouze pro sebe. Zuzka strávila zbytek noci na polštářku 10x10 cm s opicí (vlastně to je sob, ale to je detail).

:D:D

Když jsme tohle psaly, Kiki přemítala nahlas: Ale co se dělo ještě ten večer?

Zuzka: Mam psát?

A Zuzka píše: "Ale co se dělo ještě ten večer?"

Kiki: Tak co se dělo, volí?

Malý průvodce slovníkem Kristinčiných tvarů od slova vůl (seřazeno podle vzniku):

1. Volíčku!

2. Volíku, volí!

3. Volíču!

4. Volun! (toto není první pád, přičemž byste si mohli myslet, že pátý pád je volune!. Toto je skutečně pátý pád:D)

5. Volunde!

6. Volendu!

7. Volíčenko!

Tyto výrazy se většinou pojí s větami směřujícími na Zuzanku:D

Zuzka: Někdy mě napadá, že bych se chtěla narodit v jiný době. Nemyslim jako v budoucnosti, ale v minulosti. Třeba nějaký patnáctý století.

Kiki: Nebo třeba ještě před letopočtem.

Zuzka: To bys z toho ale nic moc neměla.

Kiki: Hm... Byla bych židka.

Zuzka: No když už, tak snad židovka ne?:D

středa, 23. září 2009

Fotky z Bibione:)

Naťukala Zuzka v 20:28

Tak jsem konečně stáhla fotky z foťáku:) Většina těch z mobilu už je ve fotoreportáži, tak teď ten zbytek:) Kdo chcete a máte mě v přátelích, můžete se podívat na facebook, jsou tam i s komentáři a hlavně všechny:)

Sem jen malá ochutnávka...:)

úterý, 22. září 2009

Přátelé...

Naťukala Zuzka v 20:40

Musím se usmát, když si občas vzpomenu na první stupeň základky. Jak jsme zakládaly party, který se druhý den rozpadaly, jak jsme si při založení nové party přísahaly, že budeme kamarádky až do konce života. Jak jsme sepisovaly seznamy nežádoucích lidí, se kterými se členi té či oné party nesmí bavit (pod trestem vyloučení z party a připsání do onoho seznamu). Přímo smích ve mě vyvolávají vzpomínky na důvody náhlého "zrušení" kamarádství a na vyloučení z party.

Myslely jsme si, že naše přátelství je pevné a když jsme se pohádaly kvůli samolepce s očíčkama, že je naprosto zničené.

Když to srovnám s tím, co je teď... S přátelstvím, které mě naplňuje... Musím se usmívat snad ještě víc:)

Mým přátelům patří veliký dík. Jsou to lidé, kteří o mě vědí vše. Lidé, kteří díky tomu, že vše vědí, mohou se vším poradit. A když radu nemají, alespoň vyslechnou... Jsou to lidé, o kterých vím vše já. Kterým ráda pomůžu nebo poradím, protože je mám ráda a záleží mi na jejich štěstí. Jsou to lidé se společnými zájmy a životními názory. Jsou to lidé, se kterými se zasměju víc než s kýmkoliv jiným...

Není jich moc, ale tím líp.

Děkuju Ti, Kiki. Děkuju Ti, Péťo. Děkuju Ti, Lubo.

Doufám, že si to přečtete. Mám vás strašně moc ráda.

sobota, 19. září 2009

Stavební průmyslovka

Naťukala Zuzka v 10:55

Tak je asi na čase napsat sem o mojí nové škole:)

V úterý prvního září jsem tam šla - ne úplně poprvé, ale přesto... Svým způsobem poprvé. Ano, byla jsem tam dvakrát na dni otevřených dveří, na zkouškách nanečisto, na zkouškách načisto, podat přihlášku, podat zápisový lístek... Ale v to úterý byla přece jen premiéra.

Sedla jsem si s Pavlem, rozuměli jsme si na slučáku. Třídní pak rozdala rozvrhy a tak, četl se školní řád... Klasika. Pak prohlídka po škole a šlo se domů. Premiéra byla celkem krátká, ale nevadí.

Následujících několik dní proběhlo seznamování s předměty a učiteli, hektická odpoledne strávená sháněním učebnic, potvrzení o studiu, Plzeňská karta, karta na dojíždění od mámy, sešity, pentilky, tužky, příložník, čtvrtky... Měla jsem toho docela plný zuby, domů jsem přišla vždycky totálně vyšťavená.

Lidi ve třídě jsou relativně bezvadný, oproti bývalý třídě jsou dokonalí... Skvělá úleva. Dokonce už si je všechny pamatuju jménem a většinu příjmením. Učitelé většinou vstřícní, jen z fyzikářky mají všichni strach:D

V úterý už to bude třetí týden, co tam chodím. Zatím jsem nevynechala jedinou hodinu a budu se snažit to tak co nejdýl nechat, protože v jedné hodině se toho bere strašně moc a vynechat jí by znamenalo dobíhat ujíždějící vlak. Domácích úkolů je hodně a už nejdou tak okecat jako na základce. Odborné předměty mě baví, ze svého prvního technického výkresu jsem dostala jedna mínus, klasické předměty jsou pestřejší a zajímavější než jednotvárný opakování na základce.

Co se mi tam moc líbí je, že jsem konečně zažila vyučování, jak má být. Ze začátku máme všichni strach a tak nikdo nedělá bordel. Ve třídě je většinou ticho a téměř všichni se soustředí na výuku. Je hrozně povzbuzující, když se vám třeba někdo nesměje za to, že se hlásíte a snažíte, nebo když řeknete něco blbě.

Jsme už prostě o kousek dospělejší:)

pátek, 11. září 2009

V rychlosti o slučáku

Naťukala Zuzka v 17:37

Chtěla jsem se k tomu odhlodlat už dřív, ale nějak nebyla chuť. Tak se do toho pustím teď, ale hodně zkráceně, protože slučák byl tak nabitý, že bych už ani vyprávět všechno nezvládla.

Vraceli jsme se z Itálie ve tři ráno a v šest vstávačka. Táta mě odvezl na vlakáč. Nejdřív tam postávalo jen pár malých hloučků, pak se postupně zaplnila celá hala. Mými budoucími spolužáky. Byla jsem dost vynervená. Chvilku jsem se zapovídala s holkou ze třídy ze základky, ale moc se nemusíme, tak jsem zbytek čekání na cosi strávila o samotě.

Po tak hodince cesty jsme dorazili na místo, a šli asi pět km pěšky do Střelských Hoštic. Zahráli pár seznamovacích her, většinou kolečko a představovali jsme se. Pak čekaly s holkama na ubytování, vyfásla jsem celkem dobrý holky, takže pohoda, jedna z nich je sestřenka kamarádky Péti.

Potom se hrály další hry, začali jsme se vzájemně poznávat a seznamovat.

Druhý den ráno jsme stavěli vor. Měli jsme na to osm palet a asi tři sta pet lahví, provázek a dvě lana. Za necelou hodinku jsme šest palet vycpali petkama, svázali k sobě provázkama a upevnili lany. Pár lidí včetně mě se na řece převezlo. Odpoledne další hry, už se začala formovat některá přátelství, už se člověk bavil o něco víc s touhle než s ostatními a o něco míň s tamtím. Večer jsme hráli celkem odvážný hry, třeba pád důvěry (dvě řady lidí stojí proti sobě, mají předpažené ruce a chytají toho, který vylezl třeba metr vysoko a padal pozadu jako prkno do těch rukou). Líbilo se mi to, tak jsme to pak ještě s jednou holkou zkoušely z dvou metrů... Ze tří metrů... To už bylo fakt hnusný, a tak jsem místo abych padala úplně rovně šla v letu do sedu, takže jsem se asi nechytala zrovna nejlíp:D

Druhý den ráno byly zase hry a tak, a potom jsme po obědě vyráželi domů - tentokrát v kupíčkách už nasázení podle toho, kdo se s kým chtěl bavit a ne jako na cestě tam, kdy si každý sedl k někomu, kde zrovna bylo místo a vlak byl celkem tichý:D

sobota, 5. září 2009

Nezapomenutelné výroky naší dovolené

Naťukala Zuzka v 14:26

Sepsaly jsme s Kiki nejčastější výroky z dovolené.

Táta

Jdi se umejt.

Kdy se vrátíte?

Jste namazaný?

Petra

Kazíš mi dovolenou. Děkuju.

Je to od písku.

Jdi si umejt nohy.

Nemůžete si s ní chvilku hrát?!

Jste namazaný?

Julie

Kiki pojď nahoru. (na palandu)

To vám nedovolim!

Nechci!

Ale já to chci!

Kiki a Zuzka

No jo.

Julinko počkej.

Nevim.

pátek, 4. září 2009

Bibionský deníček - 28. srpna

Naťukala Zuzka v 21:06

Dnes jsme ráno dobalili, pak šly s Kiki ven pořídit si něco, skončili jsme v Batavii (jako kdyby v Plzni nebylo Batavií dost) a koupily si dřevěné prstýnky (ten můj se později rozlomil:( ). Couraly se venku a pak šly na oběd. Po obědě se mi udělalo trochu špatně, táta s Petrou a Julčou šli k moři a já s Kiki jsme zůstaly v bytě. Ležela jsem a Kiki jim šla k moři říct, že nepřijdeme a nepůjdeme na šlapadlo. Když přišli, už bylo líp a dobalovali jsme poslední věci. V šest třicet jsme vyrazili na cestu směr Plzeň. Každý jsme tipoval, kdy dorazíme domů. Kiki řekla že ve dvě třicet v noci, já ve dvě padesát, zbytek nevím kdo co řekl. Sranda byla, že po relativně pohodové a klidné jízdě jsme zastavili před Kiki domem ve dvě dvacet devět, a přesně v Kristinin odhad dvě třicet Kiki zabouchla dveře od auta. S vítězstvím jsem se mohla rozloučit, ale nakonec jsme tak dlouho hledali místo na parkování, že ve dvě padesát se za námi zavřely dveře od bytu:D

Tímto uzavírám Bibionský deníček. Doufám že se líbil a bude se líbit i Kikině, která se na první polovině také podílela. Taky doufám, že až se k němu někdy vrátíme, vzpomeneme si třeba na některou událost, kterou bychom jinak zapomněly nebo se znovu zasmějeme příšerně inteligentním fotkám z fotoreportáže:D

Bibionský deníček - 27. srpna

Naťukala Zuzka v 21:01

Tento den byl jako předchozí, ničím zvláštní - dopoledne válení u moře, odpoledne jsme šli na čtyřmístné šlapací vozítko a večer částečně balili. Není co víc k tomu napsat, tento den nebyla ani moc sranda, taková předodjezdová atmosféra, občas trochu dusná.

Bibionský deníček - 26.srpna

Naťukala Zuzka v 19:18

Po fotoreportáži jsme šly na oběd. Po obědě siesta s člověče nezlob se, které nám začalo lézt na nervy. Odpoledne nějaký proválený program u moře a večer jsme s Kiki šly prozkoumat (pouze s pár euráčky a poukázkama na padesáti procentní slevu). Zjistily jsme, že poukázky fungují jaksi jen v Montag, jak nám vysvětlila pokladní u jedné atrakce považující nás za Němky. Takže se budeme muset spokojit s méně atrakcemi. Jako první jsme šly na jednu rotačně houpací blbost, která se nám zdála fajn, dokud jsme nezaplatily a za námi se neobjevily dvě děcka s lístky:D Bylo to dost pomalý a trapný:D Jako druhou atrakci jsme zvolili točící cosi, co mělo dráhu zvlněnou, takže člověk lítal dokola a ještě do kopečka a z kopečka. Točilo se to neuvěřitelně rychle a já na vnější straně jsem na sobě cítila snad veškerou Kikiny váhu tlačící mě neúprosně na ne zrovna měkký bok vozítka:D V jednu chvíli se všechny vozítka zakryly plachtou a my obě pomyslely na Péťu, jak by tady se svojí klaustrofobií umírala:D Viděly jsme jen škvírkou u podlahy obrovskou rychlostí míhající se prkna podlahy okolo dráhy. Pak jsme jely pozadu, taky chvíli se zataženou plachtou a pak dvakrát dopředu taky s plachtou. Bylo to super. Nejlepší atrakce na který jsme s Kiki byly:D A že Kiki ječela, svědčilo o tom, že to byla fakt síla, protože Kiki nikdy na pouti neječí:D

Jako třetí atrakci jsme zvolily takovou tu budku, do který vleze několik lidí, dívá se na velkou obrazovku před sebou a ta budka sebou hází a cloumá, že má člověk pocit, že je opravdu účastníkem toho, co se děje na obrazovce - pouští se tam let vrtulníkem nebo letadlem, jízda formulí a my měli zrovna nějakou vesmírnou stanici, kde jsme byli jedno vozítko cosi převážející a jezdící po různých visutých kolejničkách, dělalo strašlivé výpady a zatáčky, efekt 3D se opravdu povedl. Občas jsem měla i pocit, že letím nebo padám, když vozítko na obrazovce bylo zrovna vzhůru nohama nebo jelo z prudkého kopce jako na horské dráze:D

Po lunaparku jsme šly domů a šly spát. Byl to super den, takovej nejnabitější:)

čtvrtek, 3. září 2009

Bibionský deníček - 26. srpna - fotoreportáž

Naťukala Zuzka v 20:07

1. Vycházíme…

Důležité upozornění: Většina fotek jsou momentky naší neplánované cesty, zachycující věci zdánlivě nepodstatné, avšak i tyto fotografie mají určitý význam v časovém sledu této fotoreportáže. Přejeme vám příjemnou cestu s vaším průvodcem po Bibione.