Jo, takhle přesně by se to dalo říct.
Ráno se mi stala příjemná věc. Máma mě vzbudila, že jsem zase (v pondělí se mi to stalo taky) zaspala, asi jsem si zamáčkla budík a spala dál, jak je mým oblíbeným zvykem. Nutno podotknouti, že mamka vstává většinou později než já. Vzbudila se náhodou dříve. V pondělí už jsem autobus nestihla, protože když pro mě přišla, byl zrovna ten čas, kdy můj autobus jaksi odjíždí. Táta pro mě přijel a odvezl mě do školy - to bylo moc fajn. Dnes mě máma vzbudila o pět minut dřív a byl to docela masakr. Oblíkla mě, dala mi kartáček na zuby a vypravila jak kdyby mi bylo pět:-D Takže jí za to moc děkuju, protože sama bych nebyla schopná něco udělat, jaksi jsem spala.
Autobus jsem stihla, ale to nejhorší teprve přišlo - v Plzni byla strašná kolona, takže jsme stáli asi dvacet minut u Gery a pak jsme se šnečím krokem posouvali dál. Vždy přijíždí autobus na autobusové nádraži okolo čtvrt na osm, dnes přijel ve čtvrt na devět. Do školy jsem přišla samozřejmě pozdě, ale nevadilo mi to až tak moc, aspoň jsem se v tom buse vyspala.
Škola celkem ok, končili jsme brzy, a já vyšla na autobus, který nejede přímo do naší vísky, ale do Karlových Varů, a vystupuju na karlovarské a seběhnu si tak jedno až dvoukilometrový kopeček dolů do údolí.
Vždy, když jedu na autobusák, jedu od školy dvě stanice tramvají a pak dvě stanice trolejbusem. Ještě nemám úplně vyhmátlé, které trolejbusy či autobusy to jsou, jezdí jich tam hodně a já pokaždé nasednu do nějakého a doufám, že mě neodveze někam pryč.
To se mi právě dnes stalo.
Odvezl mě na zastávku, která se nacházela tak v polovině cesty na autobusák a zahnul někam do kšá, kde jsem vystoupila a doběhla si na tu druhou zastávku, která byla odtamtud kousek a kterou můj (trolej)bus projíždí. Tam stál trolejbus a za ním autobus. Řekla jsem si, že u tamtoho trolejbusu už to mám jasné, že jede na autobusák, ale u toho autobusu vlastně taky, a trolejbus už zavíral dveře. Tak jsem si hupsla do autobusu a oddychla jsem si, což byla chyba.
Autobus mě neodvezl na nádraží, ale někam trošku jinam, úplně pod něj a daleko od něj. Je to sice na dohled, ale není to zrovna blízko, zvlášť, když mi časová rezerva na přesun trochu nevystačila a do odjezdu autobusu z nádraží zbývalo asi osm minut.
Tak jsem tedy spěchala na nádraží. Protože jsem tam vždy chodila zezhora, tak zespoda jsem měla trošku problém se zorientovat. K autobusu jsem ale dorazila akorát a už opravdu jsem si oddechla, když jsem si ověřila, že bus opravdu jede tam kam chci.
Říkejte mi Plzeňák.
