Tak jsme se my dámy - já, máti a sestra - vydaly na dobrodružnou cestu za kraji dalekými.
Návrhů, kam vyrazit a kde uskutečnit svoje znovustvoření neboli rekreaci, bylo více. Vyhrál však jeden krásný hotel s poněkud shazujícím se jménem někde nedaleko Znojma.
Den první
Cesta byla dlouhá, a jelikož se máti rozhodla, že s dálnicemi nepečeme, byla ještě delší. Někde u Tábora jsem zjistila, že mám roztržené džíny a to na takovém místě, že ani pro nové bych se v nich nevydala. V Jihlavě jsem se tedy stydlivě převlékla v autě do tepláků a v nich naklusala do místního Tesca. Máti pořídila kalhoty, toasty a kafe v restauraci a jelo se dál. Znojmo za rohem.
Za stálých sestřiných unavených ksichtů a obrácených očí jsme dojely do hotelu. Mrzelo mě, že se už nezeptala, kdy už tam budem, protože bych jí mohla říct, že teď už jo. Ale jinak byla cestou hodná, to jo. Místo klíčů od pokoje jsme vyfasovaly karty, se kterými jsme stejně neuměly zacházet.
A hurá do bazénu. Sestra nadšená z protiproudu, já nadšená ze zrcadla u sprch a máti nadšená z kupy důchodců, stále okupujících vířivku. Následuje všeobecné nadšení z večeře a mé nadšení z malinkého fitka, kde nikdo nebyl, a tak jsem mohla funět, jak mi bylo libo.
Den druhý
Všeobecné nadšení ze včerejší večeře se přeneslo do nadšení z dnešní snídaně. Švédské stoly - jak jinak - skvělé. Pak následoval osudový výlet do Znojma. Osudový proto, že jsem tam shodila svou dlouholetou hřívu a od té doby chodím po světě s krátkými vlasy (což mi kompletně převrátilo život naruby!).
Vrátily jsme se do hotelu. Sestra si v restauraci ochočila mouchu. Matka objevila v pokoji trezor a měla z něj takovou radost, že do něj uschovala vlhčené ubrousky a plastové lžičky. Já jsem si objednala masáž lávovými kameny a následně si ji užila. Večer jsme měly s máti tu čest ochutnat pravé znojemské okurky a nějakou tu šunku k tomu díky milé servírce Petře.
Den třetí
Daly jsme si bazén a vířivku a balily a odjížděly. Přesunuly jsme se o asi sto padesát kilometrů na západ - do Českých Budějovic. Na jednu noc už do malého příjemného penzionu, jehož restauraci obsluhoval příjemný muž a o ubytované se starala jeho příjemná žena (což byl docela šok). Plánovaný výlet do Zoo Ohrada pod zámkem Hluboká a následně na zámek Hluboká se uskutečnil bez větších problémů, až na strmý výstup na zámek s mechanickým vozíkem, kdy jsme se s matkou střídaly v tlačení a funění. Cesta zpátky dolů byla asi ještě náročnější, ale o tom pomlčíme. To, že v Zoo Ohrada nejsou zvířata, raději také pomineme.
Po návratu do příjemného penzionu jsme se všechny uložily ke spánku. Za oknem nám burácely vozy, které se ubíraly po hlavním tahu na Krumlov buď tam, nebo zpět, což bylo velmi nepříjemné. Spánek však nakonec dorazil a i my dorazily v den čtvrtý v pořádku a konečně domů.
