Za pultem v čajovně

To jsem se ve čtvrtek odpoledne takhle sešla s Péťou, dopřály jsme si dlouhý pobyt v knihovně (jak si můžete všimnout, můj seznam "Chci si přečíst" vpravo se mírně rozrostl) a pak, když už jsme usoudily, že knih máme víc než dost a lepší vypadnout pozdě než nikdy, přesunuly jsme se do čajovny. Potkaly jsme tam nečekaně Klárku (ehm, nečekané je spíš, když tam Klárka není) s mým spolužákem Martinem, učili se angličtinu. Péťa neměla mnoho času, tak si vypila tři malé nálevy Černého draka a utíkala za svými dalšími povinnostmi. O hodně přišla.

Když jsem se totiž přesunula k Martinovi a Klárce (která musela už taky brzy jít), vyšlo najevo, že druhý Martin, to jest čajovník tam pracující, značně nestíhá. Po Klárčině odchodu se ke mně a spolužákovi přidal jakýsi jeho kamarád. Dostala jsem hlad, ale neměla jsem u sebe zrovna moc peněz a rozšoupnout se s pitou nebo kuskusem v čajovně jsem si nemohla dovolit. Sdělila jsem tedy čajovníkovi, že jsem hned zpátky, skočím si jen do žabky pro něco k snědku. Rovnou mě pověřil, ať koupím rajčata a citrony.

Za pár minut jsem byla i s nákupem zpátky a viděla, že Martin nestíhal ještě víc než předtím. Byl tam sám a čajovna byla plná hostů, kteří si dneska vymýšleli snad ještě víc než jindy. Tak jo. Rozhodla jsem se, že se mu vnutím za pult a trochu mu pomůžu. - Nééé, neblázni, nemůžu přece zaměstnávat hosty! Stejně, za hodinu a půl má přijít Venca, on mi pak pomůže.

Přes jeho výše uvedené protesty jsem se nacpala za pult a dychtivě se ptala, co mám dělat. Povzdechl si a podíval se na lístečky. - Fajn. Takže dvě šíši, tady jedno dvojitý jabko s jasmínem a tady eskander s mátou. Umíš to?

Hmm, ne. Vodnici jsem nikdy sama nepřipravovala (a dodnes ani nerozumím tomu, jak to funguje). Martínek si zase povzdechl, že se mnou mu to bude trvat třikrát déle, než kdyby to udělal sám, ale bylo na něm znát, že je vlastně rád. Nakonec se vysvětlování postupu při přípravě ujal onen mně neznámý kamarád, pro kterého ostatně byla jedna z vodnic. Čajovna - samoobsluha, aneb udělej si sám. Kdyby to věděl Vítek (majitel), asi by docela zíral.

Pak mě povýšili na roznašečku čajů. Pobavilo mě pojmenování boxů - ten, kde jsme seděli my, se jmenuje Olda. Ptala jsem se Martina, proč Olda, a on mi velice rozsáhle vysvětlil, že tam jeden čas visel na obrázku takovej Olda. S tímto jsem se musela spokojit a dál jsem se po původu tohoto pojmenování nepídila. Další box se jmenuje nízký a na lístku s objednávkami se značí Ň. Pak je tam také "okno levý" a "okno pravý". Dva boxy vzadu se jmenují "šíša malá" a "šíša velká", protože pouze tam je oficiálně kuřácký salonek (ale stejně se tam vodnice pálí už všude). A právě na šíše velké se mi stala první pracovní nepříjemnost.

Martin mi podával právě udělaný čaj v konvičce. - A kdyby ti ten chlápek řek, že to chtěl do zhongu, hezky se na něj usměj a omluv se, jo? Já jsem to totiž zvoral.

Výborně. Chlápek si samozřejmě všiml, že jsem mu přinesla čaj v jiném nádobí, než chtěl, a něco protivného ucedil. Usmívala jsem se, jak nejlíp jsem dovedla, ale nezabralo to. Vypadla ze mě jakási omluva a pak jsem já rychle vypadla zpátky k pultu.

Asi za hodinu mých pomocných prací (které zahrnovaly také stříhání lístečků na objednávky) konečně dorazila posila v podobě Vaška. Překvapeně vykulil svá rozverná očka, co tam jako dělám, ujal se své práce a já mohla mít klid, ale na to, abych si šla zase sednout, mě to příliš bavilo. Zrovna jsem si vydupala, že budu mýt nádobí, když přišla Klárka zpátky do čajovny a o trochu dřív, než jsme se prve domluvily, se mě rozhodla vyzvednout a odtáhnout k Francisovi, což je taková roztomilá retro kavárna-hospoda nedaleko. Když mě spatřila u dřezu, vytřeštila zrak a jala se ukřivděně se rozčilovat, že ona tam už přece chodí několik let a ještě jí nepustili k pomáhání!

Každopádně mě to tak bavilo, že tam možná budu v létě pracovat. Vítek o tom vlastně ještě neví, ale já mu to hodlám někdy příští týden oznámit. Brigádnici s velkým zapálením, která tam chce primárně kvůli práci a ne penězům, prý určitě rád zaměstná, tvrdí jeho nadšení kolegové. Tak možná, že tam trošku oživím ten výhradně mužský personál.

Jarní design

Tak jsem se rozhodla to tu trošku oživit, jarní barvičky a tak. Venku konečně začalo být hezky a já jsem zavřená doma, protože jsem pro změnu nemocná. Do toho se blíží Velikonoce, které tak bytostně nesnáším kvůli všem těm králíkům, kuřatům a vejcím, což jsou jinak celkem roztomilé chutné záležitosti, ale o Velikonocích bych je nejradši neměla vůbec na očích, protože za sebe neručím. Tak vám jenom přeju hezký jaro a zdraví a tak.

Jóga, praxe a čajovna

Sedím ve škole a mám volnou hodinu a spoustu věcí na práci, do kterých se mi nechce. Nějak mi na hlavu padá hromada imaginárních čtvrtek, prázdných, prázdných a prázdných, jako tichá výčitka, že jsem se na rýsování pořádně ještě ani nepodívala, od dob, co zas chodím do školy. Ale čert vem výkresy.

Minulý týden jsem nechodila do školy. Měli jsme za úkol vetřít se do nějaké (nejlépe stavební) firmy, trochu jim tam narušit pořádek a rozpočet a obohaceni zkušenostmi a zápisy o odpracovaných hodinách se teď v pondělí vrátit do školy. Tak jsem tak učinila. Díky pár kontaktům na pár dalších lidí jsem skončila ve firmě mého kamaráda, kde se celé dny zabývají interiéry, podlahami a dalšími takovými příjemnými věcmi. Tak jsem v pondělí tedy přišla na pracoviště (pozdě) a už mě tam čekal můj vlastní stůl připravený mým vlastním kamarádem.

Jali se mě zaučit v programu nesoucím honosné a známé jméno Archicad, se kterým jsem se zpočátku vůbec nechtěla skamarádit, protože jsem zvyklá na Autocad, který je podstatně jednodušší. V úterý se se mnou začal trošku bavit a ve středu už jsme docela sladěně pracovali. Ve čtvrtek jsem se seznámila s dalším vykutáleným prográmkem a to Art-lantisem, ve kterém se jaksi renderují (to slovo jsem tam slyšela poprvé) 3D soubory z Archicadu. Art-lantis se se mnou nebavil vůbec a dělal mi hrozné naschvály, zvlášť když už jsem si bláhově myslela, že ho ovládám. K odpoledni měl asi chuť si ze mě vystřelit tentokrát legendárně a také to udělal, zasekl se a povídá že neodpovídá, samozřejmě neuloženo. Později jsem nabyla dojmu, že to udělal proto, protože chtěl se mnou trávit víc času - celou práci jsem pak v něm musela renderovat znovu.

V pátek ráno jsem se do práce dokopávala jen velmi těžko, protože mě bolelo v krku, a jelikož už jsem angínově zběhlá, hned jsem tu mrchu poznala. Přemýšlela jsem, co budu dělat, a vymyslela jsem, že se jí zbavím bez antibiotik, psychologicky, troškou sugesce. Nakonec jsem si koupila jen cucací bonbony na bolest v krku a Bioparox, což je sice taky antibiotikum, ale jen lokální, a to jsem ochotná ještě snést. Práci jsem zdárně dokončila a teď už můžu jen doufat, že se bude klientovi líbit. Plánovaný víkend v Chotěboři jsem musela oželet. Nicméně v pondělí při nástupu do školy už jsem o angíně ani nevěděla.

A ještě jsem slíbila, že napíšu o józe - jednoduše řečeno super. Moc se mi líbí ta práce s energiemi, čakrami, dechem a vůbec. Našla jsem to svoje. Včera jsem byla podruhé a jóga mě chytila ještě víc, i když je to, pravda, činnost náročná.

Jinak teď trávím dost času v čajovně (dovolím si o sobě prohlásit, že už patřím mezi tamní štamgasty), což mi přináší velký klid na duši i na těle. Je paráda mít možnost přijít někam, kde je vždycky někdo, kdo vás má rád a kdo s vámi vede třeba i pět hodin filozofické debaty. Domů pak člověk přichází odpočatý, uklidněný, volný a osvobozený, protože nic není z podstaty ani dobré, ani špatné, záleží jen na tom, jak se na to podíváme. Tak se dívám pozitivně a je mi dobře.

Jóga

Už delší dobu přemýšlím o tom, že začnu chodit na jógu. Pořád jsem ale váhala, hlavně kvůli tomu, že to není prostě jen cvičení a s hinduismem se úplně neztotožňuji. Pak jsem zjistila, že powerjóga jen využívá polohy z klasické jógy a žádné učení vám necpe, ale zase mě tolik neoslovila.

Nejde mi jenom o to cvičení, to je pravda, jde mi taky o meditaci, klid, chvilku v tichu a o samotě, jde mi o to, abych protáhla tělo a vyčistila mysl. Myslím si, že to může být skvělé. Také jsem hledala aktivitu, která nebude odporovat mému poúrazovému klidu (běhání, skákání a ježdění na kole zatím nehrozí), ale aby to zase nebyla žádná flákárna.

Takže jsem trošku brouzdala po netu a našla jsem jógu (nakonec ne power), která mi vyhovuje časem, místem i cenou.

Pokud tedy všechno klapne, ve středu v půl osmé večer zjistím, jak to tedy skutečně je s tím nevinným cpaním hinduismu při nevinném protahování těla.