Dnes v šest ráno jsme přijely s Bárou a Miri z Chorvatska. Moc jsme si to užily (vlastně i užili). Teď už definitivně končí násilně prodloužené prázdniny a začne zase každodenní rutina v podobě sezení v lavici, poslouchání a předstírání, že poslouchám.
Rok hrozně rychle uplnynul. Touto dobou jsme se zvolna poznávali s novou třídou na vodě (kde nás bylo z nové třídy sedm). Přijde mi to nedávno, a už je to zase rok... Při nedávném pomáhání u maturit jsem si uvědomila, že stejně tak jako minulý školní rok uteče i ten letošní a ten příští a pak... Když se všechno povede, frrr do Brna.
Na dovolené jsem o tom všem docela přemýšlela, protože je člověk vytržen z reality a trochu i z času. Navíc vám parta vysokoškoláků neustále nevědomky připomíná, co vás čeká (a na co se těšíte a čeho se hrozně bojíte).
A vlastně už oficiálně (tvrdě) pracuju - čajuju. Líbí se mi, když se mě někdo zeptá - co děláš? A já řeknu, že jsem čajovnice. Jo! Už fakt.
Každopádně z Chorvatska snad v blízké budoucnosti přibudou fotky (znáte mě), možná sem tam i nějaké to vyprávění.
Děkuju.
